#zóna setkávání

Shared Space

Begegnungszone, Zone de rencontre, Woonerf

Sdílený prostor (v zahraniční odborné literatuře označovaný jako Shared Space, Begegnungszone, Zonde de rencontre, Woonerf) je moderní urbanisticko-dopravní koncept, který je založen na integrovaném využívání prostoru ulice či veřejného prostranství všemi či vybranými módy dopravy a ve kterém veřejný prostor lze vyváženě využít pro společenskou, ekonomickou, pobytovou i dopravní funkci po celého jeho šířce.

Koncept sdíleného prostoru odstraňuje „tradiční“ rozdělení ulice či veřejného prostranství na oddělené „zóny“ pro jednotlivé druhy dopravy, odstraňuje prvky regulace jednotlivých druhů dopravy (dopravní značení, světelnou signalizaci apod.), a naopak vytváří podmínky pro přirozené chování a vzájemnou interakci všech uživatelů prostoru založenou na principu přirozeného lidského chování a vzájemné ohleduplnosti, kdy žádný z módů dopravy není nadřazený. Typickým obecným znakem sdílených prostorů je volný pohyb všech uživatelů (chodců, cyklistů i motorových vozidel), kdy vzájemná interakce je založena na očním kontaktu a vzájemné „dohodě“. To v konečném důsledku vede ke zvýšení bezpečnosti všech uživatelů sdíleného prostoru i k výraznému oživení společenské a ekonomické funkce ulice či veřejného prostranství.

Realizace ulice či veřejného prostranství formou sdíleného prostoru principiálně přináší vyvážení všech funkcí ulic a náměstí za celkového zvýšení bezpečnosti všech jejích uživatelů. Z dopravně-inženýrského hlediska jsou sdílené prostory nástrojem zlepšení podmínek pro pěší a cyklisty, zklidnění dopravy a snížení rychlosti motorových vozidel (v řadě případů i snížení intenzit motorové dopravy a celkové zvýšení bezpečnosti provozu).

Hlavní principy sdíleného prostoru:

  • Ulice ke svým uživatelům mluví prostřednictvím atmosféry, uspořádáním prostoru i historií, ne dopravním značením.
  • Jednoduchá pravidla pro vozidla: pomalá jízda a přednost zprava (nic víc).
  • Ve středu projektování sdíleného prostoru je člověk (ne vozidlo).
  • Vytvoření „šířky vidění“ a oční kontakt mezi uživateli.
  • Snížení rychlostního rozdílu mezi uživateli.
  • Všichni uživatelé mají stejná práva (rovnost).
  • Doprava v ulici je prostředek, nikoliv cíl.
  • Zjevná nejistota pomáhá podporovat skutečnou bezpečnost („produktivní chaos“).
  • Auto není problém, je součástí řešení.

Použití sdíleného prostoru se pro své vlastnosti hodí nejen na náměstích či obchodních třídách, ale i v rámci přednádražních prostorů či přestupních bodů veřejné dopravy, školních kampusů i běžných ulic v centrech měst apod.

Kornmarkt Bregenz, Rakousko

“Sdílený prostor: Více bezpečnosti, lepší kvalita života, lepší byznys.”

SHARED-SPACE-KONZEPTE in Österreich, der Schweiz und Deutschland
Markplatz, Schönebeck (Elbe), Německo

Typické lokality pro realizaci sdíleného prostoru (zóny setkávání)
NÁMĚSTÍ A VÝZNAMNÁ VEŘEJNÁ PROSTRANSTVÍ
VÝZNAMNÉ MĚSTSKÉ TŘÍDY A OBCHODNÍ ULICE

PROSTORY PŘEDNÁDRAŽÍ A PŘESTUPNÍCH BODŮ VEŘEJNÉ DOPRAVY
ZKLIDNĚNÉ ULICE V BLOKOVÉ ZÁSTAVBĚ S AKTIVNÍM PARTEREM
MALÁ NÁMĚSTÍ ČI ÚZKÉ ULICE V CENTRECH MĚSTA A OBCÍ
PROSTOR KŘIŽOVATKY S CHARAKTEREM NÁMĚSTÍ
ŠKOLNÍ KAMPUS, ŠKOLNÍ ULICE, LOKÁLNÍ ULICE S VÝZNAMNÝMI CÍLI

Sdílený prostor v Česku? Je třeba vytvořit podmínky v legislativě…

I v Česku, podobně jako v ostatních evropských zemích, stoupají požadavky na kvalitu veřejných prostranství a uličních prostorů, zároveň dávají česká města větší důraz na reálnou aplikaci principů trvale udržitelné mobility a obecně podpory pěší dopravy. Sdílený prostor je v řadě případů optimální odpovědí na tyto požadavky. Konkrétní přínosy sdíleného prostoru nejsou teoretické, ale zcela reálné, ověřené praxí stovek různých realizací v rámci Evropy. Současné znění českých právních a technických norem však realizaci sdíleného prostoru v podstatě nepodporují. Česko se tak v současné době připravuje o systémovou možnost vytváření moderní a kvalitní podoby ulic a veřejných prostranství podporujících jejich pobytovou a společenskou funkci, lokální ekonomiku i udržitelné módy dopravy bez nutnosti vyloučení motorové dopravy. Dopravní režimy, které v současné době česká legislativa umožňuje realizovat, tyto benefity nenabízejí.

Pro umožnění navrhování sdílených prostorů v Česku je třeba úprava legislativy a technických norem.


Koncepční návrh implementace sdíleného prostoru v podmínkách Česka

Ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy, Odborem dopravy, jsme připravili ucelený koncepční návrh implementace sdíleného prostoru do českého právního prostředí i technických norem a podmínek.

Co koncepční návrh obsahuje?
  • kontext a srovnání s ostatními „typy místních komunikací“
  • souhrn provedené rešerše legislativy, technických norem a literatury související s problematikou sdíleného prostoru v Belgii, Dánsku, Francii, Nizozemsku, Německu, Rakousku a Švýcarsku
  • „česká“ definice sdíleného prostoru a související terminologie
  • návrh implementace do české legislativy
  • typové lokality vhodné k realizaci formou sdíleného prostoru
  • návrh zásad projektování sdíleného prostoru

Koncepční návrh implementace sdíleného prostoru v podmínkách Česka je k dispozici zde: VONO_Sdílený prostor_B_koncepční návrh_2021-08.pdf


O autorech koncepčního návrhu
Ing. Vojtěch Novotný, Ph.D.

Vojtěch Novotný je nezávislým dopravním inženýrem se specializací na udržitelnou mobilitu, strategie a koncepce dopravy a mobility, moderní veřejnou dopravu a její preferenci i vazbu dopravy na veřejná prostranství. Vystudoval Fakultu dopravní ČVUT v Praze. Řadu let pracoval pro Pražskou integrovanou dopravu jako specialista rozvoje IDS, později jako vedoucí oddělení koncepce, projektů a projektového řízení. V rámci svého akademického působení vyučuje oborové předměty na Fakultě dopravní ČVUT, publikuje a přednáší na odborných konferencích. Podílel se například na tvorbě Plánu udržitelné mobility Prahy a okolí, Standardu zastávek PID, metodiky pro preferenční opatření VHD i návrhu úprav právních a technických norem pro preferenci BUS a byl členem konzultační skupiny při vzniku Manuálu veřejných prostranství hl. m. Prahy.

doc. Ing. arch. Karel Hájek, Ph.D.

Karel Hájek vystudoval Fakultu architektury ČVUT. V současnosti je pedagogem na Katedře architektury Fakulty stavební ČVUT v Praze. Zároveň působí jako svobodný architekt ve vlastním architektonickém ateliéru kARek. Věnuje se především problematice veřejného prostoru, multifunkčních veřejných a dopravních staveb. Aktivně se účastní odborných výstav a konferencí, publikoval množství odborných článků z oboru architektura a urbanismus. Je autorem publikace Soudobé architektonické a urbanistické trendy v navrhování intermodálních terminálů veřejné dopravy (ČVUT, 2015), monografie Architekt Josef Danda (ČVUT, 2007) a spoluautorem odborné publikace Standardy zastávek PID (ČVUT, 2019). Jeho dosavadní největší realizací je architektonické řešení projektu rekonstrukce pražského hlavního nádraží, probíhající od roku 2005.